Paranoidní porucha osobnosti (anglicky paranoid personality disorder) je typ osobnosti, který svým chováním výrazně snižuje kvalitu života sám sobě nebo se jeho chování nachází za hranicemi očekávání společnosti nebo obojí. Vyznačuje se především podezíravým chováním vůči okolí i světu. Tato porucha postihuje častěji muže než ženy. Vzniká kombinací genetických faktorů a zážitků z formování osobnosti během dětství (traumatické zážitky z dětství, nefunkční rodina, zanedbávání rodiče, zneužívání aj.).
___
___
Projevy se poprvé vyskytnou v pozdním dětství a adolescenci a jsou stálé.
Diagnostická kritéria poruch osobnosti patří mezi nejobtížnější a nejkontroverznější kapitoly psychiatrické klasifikace. Diagnóza se stává jistou, až když terapeut (psychiatr) při přímém kontaktu pochopí hlubší psychické mechanismy pacienta.
Hlavní léčebnou metodou je dlouhodobá psychoterapie, která spočívá v postupném uvědomování si vlastního procesu myšlení a možnosti vystoupení z myšlenkových bludných kruhů. Druhotně v léčbě mohou pomoct antidepresiva, anxiolytika (léky proti úzkosti), antipsychotika (léky potlačující halucinace a bludy).
Jak se projevuje paranoidní porucha osobnosti
• Důležitosti vlastní osoby
• Podezíravost okolí z nekalých úmyslů a spiknutí proti nim
• Věnování spoustu času a energie hledání důkazů, které by potvrdily jejich podezíravost
• Přílišná vztahovačnost
• Přecitlivělost k odbývání a odstrkování
• Trvale cítí zášť (odmítání odpuštění urážky, zlehčování a bezpráví, uražená ješitnost)
• Obviňování druhých za své neúspěchy
• Překrucování a chybné vyhodnocování neutrálních nebo přátelských akcí druhých jako akce nepřátelské nebo pohrdavé
• Opakovaná podezíravost partnera ze sexuální nevěry
• Zabývaní se konspiračními (nepodloženými) teoriemi událostí kolem sebe nebo ve světě vůbec
• Nespavost
• Úzkost
