Selektivní mutismus (anglicky selective mutism) je náhlá neschopnost mluvit v pouze specifických situacích (mimo domov, ve škole, u lékaře, ve školce), zatímco v jiném prostředí mluvení nedělá problémy. Jedná se o formu bezpečnostního mechanismu, který je reakcí na v minulosti prožité trauma nebo na dlouhodobou frustraci.
___
___
Příčina: traumatizující situace (smrt blízkého člověka, nevhodné tresty, výsměch), rodinné faktory (výchovné fauly rodičů, strach z odloučení), osobnostní rysy (nízké sebevědomí, pocity viny), dlouhodobé působení stresu (nadměrná přísnost autorit, strach ze spolužáků, z trestu). Elektivní oněmění se projeví nejčastěji v období příchodu do školy, dvakrát častěji se vyskytuje u dívek.
Diagnostika je klinická, dle níže uvedených příznaků. Vyžaduje mezioborovou spolupráci dětského psychiatra, logopeda, foniatra, neurologa a dalších zúčastněných (rodičů, učitelů, dítěte).
Léčba vyžaduje služby foniatra či neurologa, kteří vyloučí možnou organickou příčinu. Dětský psychiatr vede psychoterapii, kde je účinná zejména skupinová terapie dětí s podobným problémem. Logoped napomáhá k obnovení mluvy. Důležité je nenutit dítě k mluvení.
Jak se projevuje selektivní mutismus - příznaky, projevy, symptomy
-
náhlé oněmění pouze v určitých situacích u dětí, které v jiných situacích mluvit umí
-
děti mladší 18 let
-
oněmění trvá alespoň 6 měsíců
-
úzkost
-
pocení
-
strach
-
stranění se kolektivu
Selektivní mutismus - ilustrační fotografie, obrázky
obrázky a fotografie budou doplněny v průběhu roku 2019
