Stupor označuje stav, kdy lékařský nález ani vyšetření nezjistily somatickou příčinu strnulosti pacienta. Rozvoj stuporu souvisí s psychosociálním stresem (životní události, interpersonálních nebo sociálních problémy). Většinou se obraz rozvíjí náhle pod vlivem zážitku závažné stresující události, trvá hodiny až dny, vzácněji déle. Končí zpravidla náhle. Jde o vzácnou poruchu, častěji se vyskytující u žen jako reakce na psychosociální traumatickou událost. Obvykle náhle začíná a spontánně skončí. V rámci diferenciální diagnózy je nutno odlišit od stuporu organického, katatonního, depresivního nebo manického. Katatonnímu stuporu obvykle předchází příznaky nebo chování svědčící pro schizofrenii. Depresivní a manický stupor se vyvíjejí pomalu a pacient má také příznaky základní poruchy.
___
___
Léčba: Cílená léčba v této skupině poruch je dominantou dynamické psychoterapie, behaviorální terapie nebo hypnózy. Cílem léčebných postupů je v ideálním případě zpětná integrace dříve odštěpených součástí psychiky k vědomé oblasti dané osoby, což vede k vymizení příznaků a zlepšení celkové stability psychiky. Většina akutních konverzních poruch však odeznívá spontánně. Na místě je vždy podpůrná psychoterapie.
Jak se projevuje disociativní (disociační) stupor - příznaky, projevy, symptomy, definice
-
stupor (= nadměrná strnulost a ztuhlost, při níž postižený minimálně odpovídá na zevní podněty; latinsky stupor - stupeo = strnout úžasem);nepřítomnost tělesné nebo psychické poruchy, která by mohla stupor vysvětlit;
-
chybí volní pohyby a normální aktivita na vnější podněty jako je světlo, hluk nebo dotek,
-
postižený sedí nebo leží po dlouhou dobu bez pohybů,
-
úplně nebo téměř chybí řeč, spontánní a účelné pohyby,
-
může být přítomen lehký stupeň poruchy vědomí,
-
svalové napětí, držení těla, dýchání, otevřené oči a koordinované pohyby očí někdy jasně svědčí o tom, že pacient nespí a je při vědomí,
-
-
průkaz nedávných stresujících událostí nebo aktuálních problémů (osobnostních, v rodině apod.).
