Stanovení mozkové smrti je zásadní diagnózou pro darování orgánů mrtvého pacienta k transplantaci orgánů (pacient s mozkovou smrtí bez spontánní dýchací aktivity a dalších projevů - viz níže - se považuje za mrtvého). K rozhodnutí o mozkové smrti je povolána komise lékařů. Ti rozhodnou o zda se jedná o tento stav organismu a následně o případném vyoperování orgánů a odpojení pacienta od přístrojů uchovávajících vitální funkce.Definice
Jde o stav charakterizovaný úplnou a nevratnou ztrátou všech mozkových funkcí, zástavou spontánního dýchání, nereagujícími zornicemi, chybějící reakcí na nociceptivní podněty a absencí kmenových reflexů (chybí všechny reflexy nad C1).
Musí být vždy splněny tyto předpoklady:
1. uplná absence elektrické aktivity (EEG)
2. chybění perfuse mozku – jako příčina mozkové smrti nebo jako důsledek otoku mozku
Pojednání medicínské a právní, komisionální hodnocení
Mozková smrt je medicínsky i právně akceptována jako synonymum pro smrt jedince. Přesná a spolehlivá diagnostika je dnes vysoce aktuální v souvislosti s rozvojem resuscitačních pracovišť s transplantačním programem. Opravňuje lékaře k ukončení resuscitace a použití vhodných orgánů zemřelého k transplantaci pro příjemce.
Stanovení mozkové smrti v těchto případch musí být vždy komisionální (nestačí jeden lékař), musí být přesně zjištěna příčina komatu, aby nebylo pochyb o ireverzibilním strukturálním postižení mozku. Vyžadují se přesně stanovená kritéria klinická a ze zákona i pomocné metody instrumentrální (viz dále).
Legislativa
Zákon 285/2002 Sb. (novelizován zákonem č. 228/2005 Sb.):
Příloha č. 2:
Zjišťování smrti v případech prokazování smrti mozku
A. Stav, na jehož základě lze uvažovat o diagnóze smrti mozku
B. Klinické známky smrti mozku a vyšetření je prokazující
C. Vyšetření potvrzující nevratnost smrti mozku
Vyšetřeními potvrzujícími nevratnost smrti mozku jsou
a) angiografie mozkových tepen nebo mozková perfuzní scintigrafie,
b) u dětí do 1 roku života mozková perfuzní scintigrafie a transkraniální dopplerovská sonografie.
U pacientů se ztrátovým poraněním kalvy nebo po kraniektomii, u nichž nelze z medicínských důvodů vyšetřeními uvedenými v bodu 1 písm. a) nevratnost smrti mozku potvrdit, se nevratnost smrti mozku potvrzuje vyšetřením sluchových kmenových evokovaných potenciálů.
Nejčastější příčiny
Nejčastějšími příčinami mozkové smrti jsou traumata a mozková krvácení.
Stanovení mozkové smrti pomocí zobrazovacích metod
Ke stanovení této diagnózy se provádní angiografické vyšetření a vyšetření nukleární scintigrafií. Přednost má ale vždy levnější a méně náročné vyšetření angio CT.
CT angiografie
U pacientů s těžkým poškozením důležitých životních funkcí, které jsou uměle substituovány medikamentozně nebo přístrojovově (kardiovaskulární funkce, dýchání), je za určitých okolností nutno prokázat ireverzibilní, se životem neslučitelné poškození mozku. Ze zákona je nutné provést mozkovou angiografii injekcí kontrastní látky do aortálního oblouku.
Při potvrzení diagnózy se naplní jen krční úseky mozkových tepen, větve intrakraniální se nezobrazí. K tomuto ireverzibilnímu zániku perfuze (prokrvení) mozkové tkáně dojde tehdy, je-li difuzním edémem mozku podmíněný tlak větší, než tlak arteriální. To bývá nejčastěji po ischemickém inzultu, po traumatu, zástavě srdce nebo dýchání.
Obrázky - průkaz mozkové smrti
CT angiografie a nukleární scan (scintigrafie)
Související odkaz:
